Co se pak oblečení týče, Connor volí tmavší a nevýrazné barvy, elegantní oblečení a je přizpůsoben anglickému klimatu. Obvykle nosí šedý kabát z vlny, který mu sahá kousek pod kolena. Vrchní část lemu je pak zevnitř obšita jemným kožíškem, pokud by opravdu byla zima. Kabát má pak dvě kapsy a dá se zapnout na dva knoflíky. Pod kabátem pak nosí šedou formální vestu na šest knoflíků, přičemž poslední obvykle nezapíná. Kalhoty jsou pak také formální, ladící k vestě. Pod vestou pak nosí bílou košili. Na nohou nosí vysoké armádní boty černé barvy. Oblek pak může doplnit ještě o sako, ale to nosí pouze když musí, nemá saka rád. Barvu šedou pak může vyměnit za úplně stejný oblek černé barvy, kabát pak občasně vymění za kožený kabát, který sahá téměř až na zem a zapíná se na dvě řady knoflíků a armádní boty občas vymění za běžné formální boty.
Psychický: Connor je velmi inteligentní člověk. Snaží se být milý, ale ne přehnaně milý, většinou má na tváři malý úsměv či drží kamennou tvář a jeho výraz se moc nemění, přijímá s ním všechny zprávy, dobré i špatné, výsměch i chválu, je to jedno. Je také celkem upovídaný, dříve si potrpěl na spisovnou a slušnou mluvu a na vykání, ale nyní se snaží šetřit slova a proto se snaží své věty co nejvíce to jde krátit a tak může znít neslušně. V přítomnosti vysoko postavených lidí, či při formálních příležitostech však stále mluví spisovně a vyká. Je klidný za jakékoliv situace a ani přesila protivníků jej nevyvede z míry. Není lehké jej naštvat, ale pokud se vám to povede, tak nechcete zažít to co nastane, jelikož Connor má obvykle opravdu chladnou hlavu. Má rád humor, jakýkoliv, nejraději má však černý humor a v napjatých situacích rád pronáší odlehčené komentáře. Je milý, ale jen do doby co jste milí vy, protože pokud se vyloženě chováte nepřátelsky, nemá důvod se s vámi bavit mile, místo toho bude chladný a rázný.
Taktéž nemá ve zvyku lhát, tedy ne při běžné konverzaci. Chová úctu ke svým soupeřům a věří že pokud chcete někoho účinně porazit, musíte mu hluboce porozumět i ve věcech jako je historie či filozofie. Má i svou vypočítavou, krutou, sadistickou a chladnou stránku, kterou se nevyplácí poznat, v té chvíli by jste nepoznali že je to stále Connor a nikdy by jste nevěřili že takový může být, jako kdyby to byl někdo úplně jiný. Tu používá hlavně při výsleších. Velmi si váží umění a bere jej jako prostředek, díky kterému může vymyslet strategii, jelikož v umění se často odráží povaha autora, umí díky němu poznat historii i současnost národa, jeho zvyky, kulturu a podobně. Ve čtení umění je opravdu dobrý a rád ho i sbírá. Chová odpor k zabíjení civilistů či nevinných lidí, což je logické. Je velmi všímavý a zároveň s tím je výmluvný řečník, pokud je to nutné. Umí volit svá slova velmi pečlivě a má širokou slovní zásobu. Ví co svým kolegům může říct a co ne, a jeho kolegové vědí, že když jim něco neřekne, má k tomu opravdu pádný důvod. I přes to vše mu ale uniká vnitřní pokitika a takové ty klasické politické ústupky, gesta a podobně. Politika ho tolik nezajímá, vlastně ho nudí. Proto by se nikdy nemohl stát ministrem kouzel.
Minulost:
Connor se narodil do jedné kouzelnické rodiny. Jeho otec byl bystrozor (a později se stal jeho inspirací pro připojení se k bystrozorům) a jeho matka pracovala v nemocnici sv. Munga jako zdravotní sestra. Společně pak žili v menším sídle na soukromých pozemcích rodu Joestar kus za Londýnem. Mladý Connor tak vyrůstal v tom, že jednou taky bude pomáhat lidem. Jako bystrozoři navíc pracovali oba jeho dědové, což tuto atmosféru jen podtrhávalo. Odmala tak chtěl být jako jeho rodiče, a z počátku chtěl být spíš doktor v nemocnici svatého Munga, tehdy však byl ještě velmi mladý. Chodil do školky jako každý jiný a tak nějak neřešil, že je nějak speciální. Časem ale rostl a vyvíjel se, jak to mají lidé ve zvyku. Začal tedy chodit do běžné školy, jako každý jiný. V té době už ho však jeho rodiče začali více seznamovat se světem kouzel, aby se mohl připravit na to co ho čeká. Matka ho také naučila nějakou základní mudlovskou zdravovědu, protože v té době ještě neměl hůlku aby mohl provádět uzdravující kouzla. Jeho otec, Joseph Joestar, mu pak naopak začal vysvětlovat co obnáší jeho profese, a že je focela nebezpečná. Connor tak přehodnotil své názory a rozhodl se, že se stane bystrozorem.
Donutil tak rodiče, aby ho přihlásili na lekce mudlovských bojových umění, konkrétně šerm a capoeiru, aby zesílil a zároveň měl zálohu pro případ, že by mu nevyšla kouzla. Zároveň se začal věnovat umění. Při tom samozřejmě pokračoval ve studiu na základní škole, jak se po něm chtělo. Jak bylo očekáváno, později dostal i dopis, který jej zval do Bradavic. V té době dostal svou hůlku, sovu a další podobné věci, který každý správný student kouzelnické školy v Bradavicích potřebuje. Příští rok pak nastoupil do Bradavic, jako každý jiný student. Dostal se do koleje Havraspár, v níž byl samozřejmě celou dobu svého působení na této škole. Ve svých školních letech upustil od šermu a capoeiry, i když to druhé stále občas trénoval, a naopak se začal věnovat parkouru a lockpickingu. Tak nějak prošel školou čar a kouzel v bradavicích, přičemž na konci studia měl dostatečné skóre ve zkouškách N.E.W.T. a O.W.L., že mohl nastoupit k bystrozorům. Nastoupil tedy na výcvik, kterým úspěšně prošel a připojil se ke sboru bystrozorů. Jeho působení tam bylo vesměs úspěšné, a tak ho poslali na rok na práci k bystrozorům do USA. Po roce se plný zkušeností vrátil, pár měsíců pobyl a poslali ho znovu, tentokrát do Německa. Z Německa se též po několika úspěšných zátazích a misích, ve kterých pomáhal s jejich vedením, ale i v první linii, vrátil plný zkušeností, ale dal už ho naštěstí nikam neposílali, za což byl velmi rád. V Anglii si ho nechali hlavně kvůli narůstajícímu počtu smrtijedů, se kterým má pomoci se vypořádat. No a tak nějak existuje dodnes a svou práci má stále rád.