Irya Anderson

Base

Jméno a příjmení

Irya Anderson

Jméno a příjmení

Irya Anderson

Pohlaví

Žena

Datum narození

11. Květen. 2003

Hráčské zkušenosti

Podívejte se na Iryi popis, pak se podívejte na její životopis. Až tak učiníte, položte si prosím jednu otázku: „Opravdu chcete, abych zde popisovala své hráčské zkušenosti?“

😀

Počátek Vaší kouzelnické cesty

Student/ka školy čar a kouzel v Bradavicích – Havraspárská kolej (volné)

Původ postavy

Smíšený původ

Popis postavy

Koutkem oka zaznamenáš pohyb mezi stromy, jen pár metrů od místa, kde stojíš. Rychle se otočíš, jakmile však na místo zaostříš, vidíš už jen, jak se stín ztrácí na úzké pěšině. Bez větších úvah se vydáš směrem, kde jsi zaznamenal neznámou osobu, až později tě napadne, že to možná nebyl tak dobrý nápad, ale to už se nechceš vzdát.
Vždy, když už ji téměř dostihuješ, zahne a zmizí mezi stromy. Ví o tom, že ji pronásleduješ? Ladně přeskakuje ostružiní, do kterého se ty zamotáváš. Dle způsobu pohybu v náročnějším lesním terénu usuzuješ, že se jedná o dívku.
Konečně, po několika minutovém pronásledování, spatříš konec lesa. Zpomalíš. Tady ti snad pronásledovaná nemá kam zmizet. Dojdeš až na samý okraj. Rozhlédneš se.
Tvůj pohled spočine na dívce, která stojí na okraji jezera. Dlouhé, černé vlasy má volně rozpuštěné. Až teď si všimneš věnečku z drobných květů, které její vlasy prozařuje. Výškově nijak nevyniká, přesto není ani příliš malá, dosahuje spíše průměrné výšky.
Pomalu se blížíš k ní, snažíš se pohybovat potichu, nechceš, aby se zase dala na útěk. Tvůj pokus o plížení se ti ale příliš nepovede a dívka se otočí tvým směrem.
Na okamžik pohlédneš do zelených očí mladé dívky. Její pohled je překvapený, nebo se ti to tak alespoň zdá. Na okamžik skoro až nejistě sklopí pohled k zemi a mírně se pousměje.
Během chvíle už opět hledí přímo na tebe. Učiní krok tvým směrem a zkoumavě tě pozoruje. Její tvář je mírně opálená letním sluncem, ačkoli je velmi pravděpodobné, že v zimních měsících má světlejší odstín. Pohled, kterým tě sleduje, může působit velmi klidně a vyrovnaně. Snažíš se z její tváře cokoli vyčíst, avšak není to zrovna snadné.
Konečně odtrhneš pohled od její tváře a klesneš níž. Všimneš si stříbrného řetízku s přívěskem motýla, který obepíná její krk. Od prvního pohledu je jasné, že tmavě modrá barva v jejím šatníku převažuje, což není nic překvapivé a jen to dokazuje, že je havraspárskou studentkou i ve chvíli, kdy zrovna není ve škole a nemá na sobě uniformu.
Její zápěstí zdobí zlatý náramek, do kterého je cosi vyrytého, nemáš však možnost přečíst co.
Když opět skončíš pohledem u její tváře, mírně se zamračí, její výraz může působit v tu chvíli trochu zvláštně, zamračený výraz se k ní prostě nehodí. Zřejmě se jí zdá, že ji pozoruješ příliš dlouho, protože se k tobě otočí zády a opět přejde k jezeru.

Charakteristika postavy

Irya je mladá dívka, jejíž osobnost je výrazně ovlivněna nejen vrozenými vlastnostmi, ale hlavně rodinným a sociálním prostředím. Navíc není její jednání vždy stejné a je dost podmíněno situačně.
Jedním z nejvýraznějších faktorů, který ji ovlivnil již v útlém dětství, byl odchod její matky a stěhování z rušného Londýna na malé městečko na jihu Anglie a výchova jejího otce, ačkoli ji v době stěhování byly pouze dva roky, není pravdou, že by si to nepamatovala, nebo ji to neovlivnilo.
Již od velmi nízkého věku se musela být poměrně dost samostatná, jelikož její otec trávil dost času prací a to i přesto, že pracoval z domova. Nedostatečná pozornost otce a kontakt s lidmi byl jedním z příčin pozdějších problémů ve škole.
Ve třech až čtyřech letech se u ní začali projevovat první známky zvláštních schopností, jelikož jí ale otec odmítal cokoli prozradit a popíral, že by se jednalo o něco zvláštního, netušila, co se děje. Její schopnosti ji fascinovali, ale zároveň trochu děsili.
Když nastoupila do školy, začali ji její schopnosti ještě víc ovlivňovat, její vrstevníci se jí báli a nechovali se k ní zrovna nejlépe, začala se dost uzavírat do sebe a stávala se nedůvěřivou. Většinu času trávila v lesích za městem.
V jedenácti letech nastoupila do Bradavic, což bylo asi nejvýznamnější období formování osobnosti, ačkoli obecně psychologové tvrdí, že největší rozvoj a formování probíhá od tří, do deseti let. Ačkoli výrazný vliv na ni měli i dobré vzpomínky, ještě víc ji ovlivnili nepříjemné zážitky, jakými setkání s Regulusem Blackem, zrada profesorky Rose Black, nebo například únos Walterem nepochybně jsou, těchto událostí však bylo mnohem víc. Právě to je nejvýznamnější příčina jejího mírně paranoidního myšlení, které se však snaží potlačit.
Z psychologického hlediska je Irya ambivert, tedy ani introvert, ani extravert. Její temperament je asi nejblíže kombinaci cholerika – labilní extravert a melancholika – labilní introvert. Je však možné u ní zaznamenat i vlastnosti stabilních temperamentů – sangvinika a flegmatika.
Je milá a vždy ochotná pomoci těm, kteří to potřebují. Ačkoli vůči neznámým lidem může být nedůvěřivá a odtažitá, vždy se snaží být zdvořilá. Vůči lidem na kterých jí záleží může být až přehnaně ochranářská, to samé u mladších spolužáků, které je rozhodnuta bránit i kdyby kvůli tomu měl být v ohrožení její život.
Má tendence se přeceňovat, když se pro něco rozhodne, udělá vše proto, aby toho dosáhla i když někdy její jednání může být vůči jejímu okolí trochu bezohledné. Příkladem může být její učení kouzel, nejednou zkolabovala jen kvůli tomu, že byla rozhodnuta kouzlo zvládnout, nebo zlepšit.
Často je snadné vyvést ji z míry, zvlášť v případě některých lidí. Většinou se své emoce snaží ukrýt, což však někdy není tak úspěšné, jak by si představovala.
Nesnáší konflikty a snaží se jim vyhýbat, to ale neznamená, že by se s lidmi nerada hádala, hádky má ráda, ale jen takové, které ani jeden ze zúčastněných nemyslí vážně.
Má sklony k tvrdohlavosti, drzému jednání a nerespektování autorit, zvlášť když jde o jejího otce, kterému jen nerada ustupuje, ačkoli s většinou osob je ochotná domluvit se na oboustranně přijatelném kompromisu.
Někdy má tendenci před problémy utíkat a to doslova. Po hádkách s otcem často mizí do lesa, kde je schopná zůstat i několik dní.
Mezi její zájmy patří umění, zvláště kreslení, hra na kytaru ve spojení se zpěvem, případě psaní, kterému se však v současnosti již příliš nevěnuje. Mimo umělecké činnosti si nedokáže svůj život představit bez adrenalinu, lezení po skalách, splouvání řek, často jí stačí i pouhé běhání po lese a lezení po stromech. Miluje spaní pod širým nebem a sledování hvězd.

Minulost / životopis postavy

Rodina
Irya je nejstarší a jedinou cenou Jasmin Anderson, rozené Blair a Thomase Andersona.

.
Jasmin Blair byla havraspárskou studentkou smíšené krve s nadprůměrnými studijními úspěchy. Stala se prefektkou a následně primuskou. Měla přirozený talent jednat s lidmi a přesvědčit je, aby učinili to, co chce, dokázala s lidmi manipulovat, nejprve nevědomě, později vědomě. Často se stala důvodem hádek svých spolužáků a velmi si to užívala, skoro stejně, jako jejich pozornost. Po dokončení studia začala pracovat na ministerstvu a své práci věnovala velké množství úsilí a energie. Po narození své dcery se odmítla své práce vzdát a i nadále trávila spoustu času v budově ministerstva. Krátce poté, aniž by komukoli cokoli řekla, práci opustila, přesto ale stále odcházela z domu s tím, že musí pracovat, kam a proč odcházela však nikdo netušil. Jediný, kdo může říct, že o ní věděl alespoň polovinu informací je její sestra žijící ve Francii, ale ani té svůj důvod nezmínila. Když byli její dceři dva roky, odešla a nechala dívku ve výchově jejího otce.

.
Thomas Anderson, nebelvírský student z čistokrevné kouzelnické rodiny, byl redaktorem školního časopisu, jeho studijní výsledky byli spíše průměrné, ne že by neměl na to si je vylepšit, problém byl spíš v tom, že většinu času trávil se svými kamarády než aby se učil. Již od školních let směřoval ke kariéře úspěšného redaktora, začal nejprve psaním do školního časopisu, později psal i do Denního věštce. Nikdy se zcela nesrovnal s odchodem své ženy, když odešel z Londýna i se svou dcerou, začal pracovat nejprve v jedněch menších mudlovských novinách, později se stal úspěšným redaktorem velkých mudlovských novin.

.
Další část Iryi rodiny, o které dlouhou dobu netušila, žije ve Francii. Její strýc, manžel sestry její matky, je mudla a úspěšný podnikatel. Její bratranec studoval v Krasnohůlkách a teď se chce stát francouzským bystrozorem, její sestřenice také dokončila studium a plánuje učit přeměňování v Krasnohůlkách.

.

V současnosti však neustále pokračuje v odkrývání rodinné historie, není pochyb o tom, že její rodina je mnohem rozsáhlejší než si do nedávna myslela.

.

.

Život v Londýně
Irya se narodila 11.5.2003 v hlavním městě Velké Británie, Londýně, kde se svými rodiči žila v malém domě v jedné z okrajových částí. Okolí je vnímalo jako milou, mladou rodinu a byli mezi nimi celkem oblíbení. Svůj život v Londýně si však příliš nevybavuje, odešla příliš brzy na to, aby si ke svému tamnímu domovu stihla vytvořit nějaké silnější vazby, nebo se tam najít přátele.
Byly jí téměř dva roky, když mezi jejími rodiči došlo k hádce, tedy vlastně šlo jen o monolog její matky, který byl občas přerušen pokusem o obranu ze strany jejího otce. Jejich matka je donutila opustit dům, kde dosud žili a navždy odešla z jejich života, alespoň tehdy si mysleli, že to bude navždy. Odešla, aniž by komukoli cokoli řekla, o svou dceru nejevila žádný zájem a v Londýně se již nikdy neobjevila.
Hádku svých rodičů, kterou vše skončilo(nebo možná začalo?) si pamatuje jen velmi matně, nebyla schopná vnímat slova, tón, kterým její matka v tu chvíli mluvila, však nejspíše nikdy nezapomene.

Den po této hádce navždy opustila svůj domov v Londýně.

.

.

Život mezi mudly
Ačkoli oba její rodiče studovali v Bradavicích a byli celkem schopní kouzelníci, byla Irya vychovávána mudlovskými způsoby odtržena od kouzelnického světa o kterém do poslední chvíle nic nevěděla.
Vyrůstala v malém městě na jihu Anglie, severovýchodně od Brightonu. Její vztah s vrstevníky a celkově s obyvateli města byl, vzhledem ke skutečnosti, že je téměř čistokrevnou čarodějkou, poměrně komplikovaný, našlo se jen pár osob, kteří byli ochotni se s její rodinou stýkat, mezi ně patřil například dávný kamarád jejího otce, který studoval ve Zmijozelské koleji a zařídil jim možnost zakoupit dům ve městě. Když jí však bylo devět let, odešel i on.
.
Ve věku kolem tří let se u ní začali projevovat první známky magických schopností, možná se jisté důkazy objevily již dříve, ale až v tuto chvíli je dokázala sama zaznamenat. Její otec se však vše snažil popírat, vše neobvyklé, co se stalo v blízkosti její dcery, označil na náhodu, souhru okolností, kterou nikdo nemohl ovlivnit.
Ačkoli byly projevy jejích schopností jen slabé, nedokázala je ovládat a brzy si toho začali všímat i jejich sousedé, brzy byla označena za divnou, až šílenou… Byla mladá dívka doplácející na život mezi mudly. Ale její otec, který pracoval z domova, aby se mohl starat o dceru, vše podvědomě popíral, odmítal si připustit zcela zřejmé skutečnosti, které jeho dceři ubližovali.
.
Krátce před jejím nástupem do školy seděla s otcem na louce nedaleko jejich domu, jako každý den, strávený zde, zpívala a s úsměvem sledovala, jak kolem ní poletují barevní motýli. Pak ale zaslechla kroky a motýli vyděšeně odlétli, tehdy se poprvé setkala se stejně starým mudlovským chlapcem, který se nevzdal ani přes její zpočátku trochu nepřátelské jednání, neutekl, ačkoli se ho mnohokrát snažila odehnat, byl jeden z mála, kdo se jí nebál a brzy ho začala považovat skoro za svého bratra.
.
Když nastoupila v pěti letech na místní Primary school, vše se ještě zhoršilo. Její spolužáci se jí smáli, odsuzovali ji a vyhýbali se jí. Nepřestávali ji pomlouvat ani doma a tak se brzy začali po jejich městě šířit různé pomluvy, poukazující se Iryi zvláštní schopnosti, byla nazývána šílenou a nebezpečnou čarodějnicí… Jak by asi mohla pětiletá dívka ostatní ohrozit? V plné síle se zde ukázala lidská nenávist vůči všemu, čemu nerozumí, nebo nechtějí rozumět.
.
Brzy se stala terčem mnohých psychických útoků nejen od svých vrstevníků, ale i od starších studentů a občas i od některých učitelů, ačkoli mezi nimi byla povětšinou celkem oblíbená. Nechápala, co dělá špatně, snažila se být na ostatní milá, konfliktům se vyhýbala a přesto se nenávist jejího okolí vůči ní jen neustále stupňovala.
.
Vždy když skončilo vyučování, utíkala do lesů za městem, kam se jí nikdo neodvážil pronásledovat, tedy skoro nikdo. Jednou se za ní rozhodla vydat skupina jejich spolužaček, jediné, co si přála bylo, uniknout před jejich posměšnými poznámkami, promotávala se mezi stromy, probíhala po úzkých pěšinách, až byla za chvíli celá poškrábaná, brzy se jim ztratila v lesích. Když se k večeru vrátila domů, bylo město vzhůru nohama, všichni hledali dívky, které zmizely v lese. Okamžitě se vydala za otcem a vše mu řekla, díky tomu se podařilo skupinku jejích spolužaček najít, přesto tato událost jen ještě více podpořila nenávist ze strany spolužáků.
Jediným člověkem na kterého se mohla obrátit a který se jí snažil vždy bránit, byl mudla, kterého od sebe málem odehnala.
.
Když šla jednou ze školy domů, „omylem“ do ni vrazil spolužák a ona skončila na zemi, obklopena davem lidí. Tobias, jak se jmenoval její ochránce, však ten den nebyl ve škole, aby jí pomohl. Její rytíř nebyl poblíž, aby ji zachránil před drakem. Ten, jež do ní vrazil, ji následně začal urážet a jinak psychicky napadat. Dopadlo to tak, že dívka nátlak nevydržela a přešla do útoku. Nikdo nečekal, že by mohla tato na první pohled bezbranná dívka útočníka udeřit. Vrazila mu facku a rozběhla se pryč. Ještě ten den si rodiče agresora přišli stěžovat na její hrubé chování.
.
Stále více se uzavírala do sebe, přestala zpívat a většinu dne trávila v lesích, ukrývajíc se před světem.
Utíkala do lesů, kde již od svých šesti let přespávala s otcem, od osmi let již sama. Lehávala na louce, pozorovala hvězdy, do kreslila. A když zrovna nedělala žádnou z uvedených činností, pravděpodobně visela na nějaké větvi a šplhala po stromě. Možná byla díky přístupu spolužáků uzavřená, ale to neznamená, že byla klidnou, vzornou dívkou, která tráví dny nad knihami – přestože měla čtení moc ráda.
.
Skutečnost, že se shoda náhod, jak projevy jejích magických schopností nazýval její osob, přímo úměrně stupňovala s intenzitou jejích emocí v dané situaci ji začala nejen fascinovat, ale hlavně děsit, což způsobilo, že se začala vyhýbat všem činnostem, kdy k magickým projevům docházelo nejčastěji, do této skupiny patřil například takový zpěv.
.
Doufala, že po přestupu na vyšší školu v nedalekém městě, kam plánovala jít společně se svým mudlovským kamarádem, se vše změní k lepšímu, což se jí nakonec splnilo, jen ne na škole, kam plánovala nastoupit.
 * * *
„To je moje louka!“ zamračí se asi čtyřletá černovlasá dívka na přibližně stejně starého chlapce s trochu zmateným výrazem, zřejmě takovou reakci na svůj přátelsky mířený pozdrav nečekal.
„Ty sis jí koupila?“ zeptá se nejistě, přesto z dívky nespouští pohled.
„Ne…“ odpoví dívka značně váhavěji, „ale přesto je to moje louka!“
„Jak se jmenuješ?“ změní chlapec téma, doufajíc, že tak z dívky dostane něco víc, než tvrzení, že jde o její louku.
„Irya…“
 
„To je ale divné jméno,“ konstatuje chlapec a nechápavě sleduje, jak se k němu dívka otáčí zády a rozbíhá se pryč. 
.

.

Dopis z Bradavic
Jelikož se její kouzelnické schopnosti začaly projevovat velmi brzy, bylo jasné, že jí přijde dopis z Bradavic. A tak se také stalo. Byla neděle, 11.května 2014, když zrovna ležela na louce vedle mudlovského chlapce a společně plánovali, jak v září nastoupí na školu nedaleko města, kde žili. Nedaleko od nich se ozvalo zamávání křídel, které bylo, vzhledem k velikosti dravce, poměrně dobře slyšitelné.
„Vypadá to, že už nepřivoláváš jen motýly, ale i sovy,“ zhodnotil to tehdy bezstarostně její společník. Sova přistála těšně u nich a dopis jim vnucovala. Pokus o její odehnání nebyl úspěšný. Vyděšeně se vydali k domovu, doufali, že se té šílené sově ztratí z dohledu. Vběhli do obýváku Iryi domu a… sova seděla na okenním parapetu. Ať se přesunuli do kterékoli místnosti, vždy tam byla a dožadovala se vpuštění dovnitř.
Zachránil je až její otec, který se vrátil domů dřív a k překvapení obou dětí vpustil sovu dovnitř. Vzal si svou dceru do své pracovny, kde jí dopis přečetl. Zpočátku odmítala i jen uvěřit, že existují nějaká kouzla, vždy to byl právě její otec, který kouzla vždy popíral! Navíc chtěla nastoupit na školu společně s Tobiasem, ne odejít někam pryč. Její otec jí trpělivě vyprávěl o zvláštní škole, kde by mohla zažít vše, o čem vždy jen četla ve fantasy knihách.
Z krabice ve skříni vytáhl pár čísel Denního věštce s pohyblivými fotkami, odznak prefekta a dokonce i…hůlku! Předvedl jí pár jednoduchých kouzel.
Od té doby trávili spoustu času tím, že jí vyprávěl o tom, jak sám studoval v Bradavicích, ukazoval jí různé fotografie a předměty, které byly se školou nějak spojené. Věděl, že kdyby jí přímo nutil tam nastoupit, mohla by odmítnout. Znal ji a věděl, že by si to jen tak nenechala vnutit. Chtěl, aby k rozhodnutí do Bradavic nastoupit dospěla sama.
Nakonec, po mnoha večerech strávených u krbu s fotografiemi, mu jeho dcera věnovala vážný pohled.
„Kdy už se konečně vydáme koupit tu hůlku, tati?“ zeptala se ho, ačkoli do té doby nedala nijak najevo skutečnost, že by do školy ráda nastoupila.

Nástup do Bradavic, 1.ročník
Od chvíle, kdy potvrdila svůj nástup do Bradavic, tajně doufala, že bude Moudrým kloboukem zařazena do Nebelvíru stejně jako její otec. Odmítala si připustit jakoukoli jinou možnost. Když s otcem poprvé navštívila Příčnou ulici, musel jí dlouho přesvědčovat, aby si rovnou nekoupila nebelvírský hábit, jak původně plánovala. Odmítala otcovi poznámky o tom, že bude třeba v jiné koleji.
Po večerech tajně listovala učebnicemi a těšila se, až si kouzla zkusí, slíbila však svému otci, že je nebude zkoušet dřív než po první hodině kouzelných formulí, což hodlala dodržet.
Konečně zde byl den, na který se tak těšila, odjezd do Bradavic. I ve vlaku vzpomínala, jak jí otec popisoval Nebelvírskou společenskou místnost. Dokonce se ji podle těchto popisů snažila nakreslit, ačkoli se nejednalo o příliš přesnou kresbu. Moudrý klobouk se ale rozhodl jinak a zařadil ji do koleje, kde, jak později zjistila, studovala její matka, do Havraspáru. Zpočátku byla naštvaná a zklamaná, pořád se dívala k Nebelvírskému stolu a představovala si, že sedí mezi nimi. Neměla však jinou možnost, než se se svou kolejí smířit. Když se ale oprostila od přesvědčení, že musí být v Nebelvíru, začala zjišťovat, že Havraspárská kolej je jí mnohem bližší. Havraspárskou společenskou místnost si oblíbila a ta knihovna… občas měla problém se od ní odtrhnout.
Přesto však měla k Nebelvíru blízko, se svými spolužáky z Nebelvíru trávila spoustu času a během krátké chvíle vešli ve známost mezi profesory pod označení AST.
Ačkoli původně nástup do Bradavic odmítala, začala je brzy brát téměř jako svůj druhý domov. Hrozně ráda se procházela chodbami a objevovala skrytá zákoutí tajemného hradu. Vždy se tam ráda vracela a to i přesto, že tam, jak velmi brzy zjistila, nebylo vždy tak bezpečno, jak si všichni mysleli.
Když se o prázdninách rozhodla navštívit Příčnou ulici v době, než její otec zařídí něco v redakci, setkala se s profesorem Snowuapem a její novou spolužačkou s Mrzimoru, zdržela se tam trochu déle než původně plánovala. Již se stmívalo, když se konečně vydala k poslednímu z obchodů, který potřebovala navštívit. Cestou k ní ale přistoupila dívka, která mohla být jen o pár let starší než ona. Chtěla před ní utéct, tušila, že něco není v pořádku i když netušila, že nebezpečí jí nehrozí od té dívky. Než stačila učinit prvních pár kroků, již byla zády připoutána k druhé dívce. Ze tmy vystoupil muž, tehdy ho nepoznala, nedošlo jí v první chvíli o koho jde, samotný Regulus Black si je vybral jako oběti mučení. Nebýt zásahu zkušené bystrozorky, jejíž jméno se jí nepodařilo zjistit a schopného lékouzelníka, jehož jméno jí také zůstává utajeno, v nemocnici sv. Munga, nejspíš by do Bradavic již nenastoupila.
2.ročník
Tento ročník byl o něco akčnější, ačkoli by Irya byla raději, kdyby tomu tak nebylo. Začínala zjišťovat, že ani Bradavice nejsou tak bezpečné, jak by, a nejen ona, chtěla. Ani přesto ale nepřestala mít školu, kterou navštěvuje, ráda.
Tehdejší profesor kouzelných formulí, Snowuap, který se stal jedním z jejích oblíbených profesorů, hlavně díky praktickým hodinám, zařídil pro jejich AST speciální trojlavici, aby nemuseli řešit, kdo s kým bude sedět.
V tomto roce se stala svědkem několika útoků na školu. Prvním z nich byl útok uskutečněný konspirátory, kde nebyl naštěstí nikdo zraněn, jen byla trochu poničená Velká síň a v souvislosti s útokem bylo vyhozena další z jejích oblíbených profesorek. Dlouhou dobu odmítala uvěřit, že by za to profesorka opravdu mohla.
Další útok byl uskutečněný smrtijedkou, která se vydávala za redaktorku Denního Věštce a útočila ve jménu Pána Zla. Tento útok nebyl tak klidný, avšak studentům se vážná zranění naštěstí vyhnula.
Poslední útok, kterého si sice přímo nezúčastnila, ale přesto ji dost vyděsil, byl útok samotného Pána zla. Pro ni, jakožto studentku, která se s ním osobně setkala, nebylo těžké si při zprávě o útoku představit, jak asi probíhal. Navíc byli všichni studenti několik dní téměř vězněni ve Velké síni, což situaci příliš nepomáhalo.
Naštěstí se všechny útoky obešly bez obětí a vážnějších zranění, minimálně v řadách studentů.
Když už byl pobyt ve škole příliš dlouhý, bylo jí nabídnuto, aby se zúčastnila výpravy do Příčné ulice, kam bral profesor Astronomie svého syna, Alexe. Zde se setkala s profesorkou Rose, kterou tehdy po útoku Konspirátorů tak bránila. Začalo to tím, že jim opakovala, jak byli její oblíbení studenti. Poté, co jí byl zaříznut nůž do tváře a ona proletěla skleněnou výlohou jednoho z obchodů, konečně dospěla k závěru, že profesorka možná není tak hodná, jak se tvářila.
3.ročník
Ani třetí ročník nebyl klidný, ačkoli tentokrát se nejednalo tolik o útoky smrtijedů…
Hned na začátku do školy nastoupil student Kruvalu, který byl zařazen do Zmijozelu, Dominic. Začal se motat kolem Iry a nakonec spolu začali chodit. Iry ho sice měla ráda, ale nebyla si jistá, zda bylo její rozhodnutí správné. Brzy si začala uvědomovat, že možná vše příliš uspěchala a že již ho nemá tak ráda, jako na začátku. Částečně za to mohl i Alex, který vše ještě více komplikoval, nejen svými bitvami s Dominicem.
Při jedné ze svých výprav k jezeru byla, ve chvíli, kdy Dominic na okamžik odešel do hradu, unesena šíleným vědcem, který se vydával za profesora. Poté, co ji využil pro své pokusy, ji vymazal paměť, takže si myslí, že ji unesli kentauři. Pamatuje si jen zvuk flétny, který jí z jí neznámého důvodu vadí a pár obrazů ze snů, které ale nespojuje dohromady.
Koncem školního roku jí přišel dopis od její matky, která odešla, když jí byly dva roky. Chtěla, aby s ní odešla do Francie a nastoupila na tamní kouzelnickou školu. Tuto záležitost hnala dokonce i k mudlovskému soudu, kde prohrála. S tím se nedokázala smířit a tak Irye i jejímu otci posílá výhružné dopisy.
Prázdniny strávila poměrně dost aktivně. Nejprve se vydala se skupinou lidí na týden na vodu do Rakouska a následně odjela na tři týdny do Amerického města Olympia, kde se seznámila s Matthewem, studentem Ilvermorny, který ji začal učit hrát na kytaru a stal se členem její osobní ochranky.
Mezi tím strávila také nějakou dobu u známého jejího otce na statku, kde ji jeho syn učil základům jízdy na koni.
4.ročník
Na začátku čtvrtého ročníku byla poměrně dost zmatená. Měla sice ráda Doma, ale stále více si začínala uvědomovat, že má ráda i Alexe. Každého měla ráda trochu jinak, ale nebyla to schopná rozlišit a nebyl nikdo, koho by mohla požádat o radu. Za Beth jít nemohla, byla to Dominicova sestra a s nikým jiným se moc nebavila.
Smrt Dominica ji sice zasáhla, ale s odstupem času si začala uvědomovat, že se tím vlastně vše dost zjednodušilo. Ale kdo by situaci takto bral při čtení dopisu o vraždě, že?
Nějakou dobu se odmítala s kýmkoli bavit. Uzavřela se do svých myšlenek a když ji někdo vyrušil, reagovala dost prudce. Komplikovaná rodinná situace jí moc nepomáhala a ona si pak vybíjela vztek na lidech, kteří za nic nemohli… Což si následně vyčítala a vše bylo ještě horší.
Časem se se smrtí Dominica přeci jen smířila, ačkoli to nebylo snadné. Dost jí k tomu pomohla přítomnost Matthewa, studenta Ilvermorny, díky kterému se mohla soustředit na něco jiného, než Dominicovu smrt a svou matku. Pomáhala mu s psychologickým projektem do školy, pokračovali v hraní na kytaru, soupeřili v tom, kdo lépe ovládá která kouzla a porovnávali rozdíly mezi jejich školami. Jen škoda, že Matthew musel po dvou týdnech odjet zpět do Ameriky. Předtím jí ale slíbil, že až za ním příště přijede, vezme ji na výpravu po Americe.
Nečekané prázdniny ji dost vyvedly z rovnováhy, jelikož to znamenalo, že bude muset strávit týden ve společnosti své matky, kterou tak nenávidí. Ani její matka ji ráda nemá, ale má s ní určité plány, kvůli kterým ji doposud nezavraždila. Neměla problém na svou dceru sesílat různá kouzla, odzbrojovací, omračovací, nebo ji svázat. K jejímu mučení se zatím neuchýlila, ale je jen otázkou času, kdy přejde i k tomu.
Pobyt u matky byl zakončen událostí, která ji bude pronásledovat v nejhorších nočních můrách ještě dlouhou dobu. Iryi matka se rozhodla potrestat Iryi chování tím, že ji donutí zavraždit Alexe. Nakonec se jí nepodařilo k tomu Iry donutit a tak ji nechala omráčenou na ulici s tím, že to udělá sama. Alex ale naštěstí nebyl doma. Musela tedy přejít k záložnímu plánu, k vraždě Andrewa, otce Alexe. Když se Alex vracel, našel Iryu ležet na ulici. Když vběhli do domu, bylo už pozdě, Andrew ležel na zemi v kaluži krve a nebylo možné ho zachránit. Netušila, co má dělat, ale jedno věděla jistě, Alex nemůže zůstat v tom domě se svým mrtvým otcem. Navrhla mu tedy, aby zůstal u ní. Její otec z toho nebyl příliš nadšený, ale nakonec souhlasil v domnění, že se jedná pouze o dočasné řešení. Irya mu neřekla, co přesně se stalo, stejně by jí nevěřil.
Zbytek prázdnin strávila ve společnosti Alexe v lesích v okolí jejího bydliště a přípravou na blížící se školní rok. Nepřestala si vyčítat, že vraždě nedokázala zabránit.
V prosinci se zúčastnila Vánočího plesu, který probíhal v Bradavích. Na tuto akci byli pozvaní i lidé z ministerstva a pár dalších vyvolených. Nakonec se však ukázalo, že se většinou jedná o krysy a ples se trochu vymkl kontrole. Pán zla se svou zástupkyní a několika dalšími smrtijedy zaútočili na přítomné. Pod zakázanou kletbou donutili profesora zrušit ochrannou bariéru a vpustit do školy obry, kteří obklíčili Bradavice. Pán zla byl zabit jednou ze smrtijedek, která získala bezovou hůlku. Naštěstí studenti vyvázli bez zranění, jen trochu v šoku. Navíc znamení zla nad školou nebylo příliš povzbuzující. Možnost odjet na Vánoce domů všichni uvítali, protože alespoň nemuseli přihlížet mrtvolám zvířat a troskám, které pokrývali pozemky školy.
Po prázdninách se na okraji Zapovězeného lesa objevila mrtvola profesora a další znamení zla… Asi aby studenti nezapomínali na smrtijedy.
Na jedné hodině Péče o kouzelné tvory je profesor vzal do Zapovězeného lesa, kde se stali svědky souboje o čest a následně občanské války kentaurů. Naštěstí se jim podařilo včas z lesa uprchnout.
Také začala trénovat patrona, zkoušela nejrůznější vzpomínky, ale jediné, co se jí při jednom pokusu náhodně podařilo byla bílá mlha. Tedy do doby, kdy se ho učili v hodině Obrany proti černé magii. Chtěla zahnat bubáka a její vzpomínka byla tak silná, že se jí povedl kompletní patron.
Teď dost své pozornosti soustředí na přípravu na zkoušky NKÚ, které je odhodlána zvládnout s co nejlepšími výsledky.
Studium 1. – 4.ročník
Ve škole vždy usilovala a neustále usiluje o co nejlepší výsledky ze všech předmětů, i těch, které ji nebaví. Dělá to hlavně kvůli svému otci v domnění, že to od ní očekává, ačkoli to tak není. Ne, že by jejímu otci nezáleželo na výsledcích jeho dcery, jen nevyžaduje, aby trávila nad učením přehnané množství času.
Mezi její oblíbené předměty patří všechny hůlkové, kouzelné formule, přeměňování i obrana proti černé magii, přestože tento předmět učí profesor, kterého nemá příliš v oblibě.
I Astronomii měla ráda, od svých pěti let trávila čas s budoucím „astrofyzikem“, který ji zasvěcoval do tajů vesmíru. Ráda se dohadovala s profesorem a odpovídala na jeho otázky co nejobsáhleji.
Mezi předměty, které neměla příliš ráda, se řadily ty, které byly hlavně teoretické. Bylinkářství, Jasnovidectví, Studium mudlů a některé další.
„Nudný, přehnaně teoretický předmět na téma, o kterém se již nemohu dozvědět nic moc nového“ – takto nazývá Studium mudlů, které nemá ráda nejen kvůli teorii, ale i profesorce, kterou od začátku nemá ráda, ačkoli k tomu nemá důvod.
V jedné z hodin Jasnovidectví, kdy zrovna náhodou měli praxi a snažili se něco spatřit ve věštecké kouli, se jí podařilo spatřit budoucnost… nebo jen představu? Třeba si to jen namlouvá, nebo za vše může profesorka. Stále jasnovidectví příliš nevěří.
Mezi tyto předměty se dříve řadila taky Péče o kouzelné tvory. Ačkoli proti profesorce nic neměla, její hodiny ji nebavily kvůli tomu, že se učili pouze teorii.
„K čemu nám bude vědět, kde tvor žije, když ho ani nepoznáme?“
S příchodem nového profesora Woodse a následně i profesora Gratha se její názor na tento předmět změnil a ona si ho celkem oblíbila.
Mezi další předměty, které neměla ráda se řadily lektvary. Ne kvůli předmětu jako takovému, ale kvůli profesorovi, kterého nikdy neměla příliš ráda a ktetého se v nižších ročnících skoro až bála. Navíc ji snižoval známku ne za nesprávnou odpověď, ale za to, že neodpovídala tak sebevědomě, jak by si představoval.
Jejím největším úspěchem ve studium bylo vyčarování kompletního patrona v hodině Obrany proti černé magii. Tento patron ale hned zmizel, jelikož úspěch narušil její soustředění. Není si jistá, kdy se ji znovu povede, ale je odhodlána trénovat, dokud toto složité kouzlo nebude opravdu ovládat.